Latexelfovo poslední dobrodružství

Část první

Hololatex

 

05. 11. 2018

Délka čtení: 3 min

 

Milí příznivci latexu,

Vánoce se pomalu blíží, a pokud jste si toho ještě nevšimli, startující reklamní kampaně vás brzy nenechají na pochybách. Ani my samozřejmě nemůžeme zůstat pozadu, ale v duchu našeho hesla „done differently“ jsme se vám rozhodli namísto slev a tematických produktů nabídnout něco jiného, milého, ba snad dokonce i pozoruhodného. Během následujících týdnů bude na našem blogu vycházet vánoční příběh o Latexelfovi, kterého proradní skřítci ze sousedství donutí vyrazit na poslední dobrodružství. Přejeme příjemné čtení a... vzpomeňte si na nás, až budete řešit kde nakoupíte dárky ;)

 

 

Část první

 

 

Sníh se snášel na líbeznou krajinu i na malebnou vesničku v údolí. Blížila se půlnoc, ve většině chalup už zhasla světla, ale vesnice přesto zcela nespala. Po pěšině vedoucí k honosnému stavení na nedalekém kopci kráčelo procesí skřítků s lucernami a jejich ustarané hlasy se proplétaly mezi padajícími vločkami.

„Co když...?“

„Možná, že...“

„Tiše, už jsme skoro tam! Nechte mě mluvit, braši!“

Poslední kus cesty šli mlčky, dokud nestanuli na zápraží. Ten, který předtím okřikl své sousedy, naprázdno polkl, pozvedl pěst, zabušil na dveře a vzápětí si s tichým zaklením začal seškrabávat z kůže vrstvu třpytivého prášku.

Chvíli se nic nedělo, ale zrovna když se skřítek odhodlal zabušit podruhé, ozvaly se za dveřmi rázné kroky. Napřed zarachotila petlice, poté cvaklo v zámku a dveře se otevřely na malou škvírku.

„Co je?“ štěkl hluboký hlas.

„Eeeh... my...“ začal skřítek.

„Čaroděj Pevecegor nám sebral všechny dárky!“ vychrlil ze sebe jeden ze sousedů.

„To je ale nemilé,“ poznamenal hlas a dveře se začaly zavírat. Další ze skřítků, povzbuzený smělostí svého druha, však stihl strčit nohu mezi futra.

„Musíš nám pomoct, Latexelfe!“

„Ano! Musíš nám pomoct!“

„Přesně tak!“

„A taky bys nás mohl pozvat dál a nenechat nás stát na mrazu,“ dodal někdo tiše.

Dveře se pootevřely o dvě pídě a ve škvíře se objevila zamračená tvář s obdojně vystrčeným rudým vousem. „A na to jste přišli jak, že musím?“

„Ehm... no...“

„Totiž... jaksi...“

„Protože jinak přestaneme kupovat tvoje... zboží.“

„Ano, ano! Zrovna jsem to měl na jazyku! Přestaneme kupovat tvoje zboží!“

Latexelf otevřel dveře dokořán. Skřítci viděli, že je oblečený do krátkého chlupatého župánku. Museli jej vyrušit během jedné z jeho pověstných koupelí. Latexelf přejel celou výpravu výsměšným pohledem, rozpřáhl paže a zaburácel: „To by mě zajímalo, kde jinde byste ho chtěli sehnat, vy hajzlíci mrňaví!“

„Od Latexorka,“ řekl jeden ze skřítků výhružně.

Ale ne, zděsil se Latexelf. Jeho zboží je hrubé a děravé. Ještě se mi tu ti malí skřeti rozmnoží!

Skřítci se začali usmívat. Latexelfův zmučený výraz jim prozradil, že mají vyhráno.

„Tak dobře,“ zabručel Latexelf rezignovaně. „Kde bydlí ten váš čaroděj?“

„Za sedmero horami a sedmero řekami... tamtím směrem,“ ukázal jeden ze skřítků.

„Jak jinak,“ povzdychl si Latexelf a už přemýšlel, jak se vystrojí do boje.

 

* * *

 

DRUHÁ ČÁST

 

 

hololatex-latexelf.jpg

Latexelf při jedné ze svých pověstných koupelí. Wallpaper? Kdo řekl wallpaper? My určitě ne :)

 

 

STÁHNOUT WALLPAPER

 

 

Design: Kameko Epitaph & Hugo Holý

Foto: Marie Pracnová

Model: Golden

Makeup: Geen Pagliacci

Napsal: Grimlitz

 

 

 


SOUHLASÍM

Naše stránky používají cookies a podobné technologie, abychom vám mohli nabídnout co nejlepší uživatelskou zkušenost a obchodní sdělení šitá na míru. Dalším používáním našich stránek dáváte najevo, že s tímto souhlasíte.