Latexelfovo poslední dobrodružství

Část třetí

Hololatex

 

21. 11. 2018

Délka čtení: 3 min

 

Milí přátelé latexu,

přinášíme vám třetí díl naší zakroucené vánoční pohádky o Latexelfovi a jeho vynuceném posledním dobrodružství. Nezapomeňte si přečíst předchozí části, pokud jste to ještě neudělali a přejeme příjemný zážitek :)

 

 

Část třetí

 

 

Když vyšlo slunce, měl už za sebou Latexelf jednu řeku a jednu horu. Řeka byla zmrzlá a úbočí hory pokryté sněhem, ale Démantové jehly smrti sloužily jako vynikající mačky a cesta mu svižně ubíhala. Chvíli se cítil provinile kvůli chycené lišce, ale jeho úkol byl důležitější. Na světě mnoho zvířat, leč Latexelfův mír a klid byl pouze jeden.

Lišky jsou chytré, nakonec se z toho nějak dostane, pomyslel si a pustil ji z hlavy.

 

Sotva vkročil do lesa na druhé straně hory, uslyšel další hlas.

„Haló? Promiňte, mohl byste na chvilinku?“ ozvalo se odněkud zprava.

Latexelf se otočil a zjistil, že jen několik kroků od něj stojí obří medvěd. Obyčejný člověk by se lekl. Latexelf nebyl obyčejný člověk, ale přesto měl co dělat, aby nezačal ječet.

„Nezlobte se, nechtěl jsem vás vystrašit,“ řekl medvěd omluvně.

„T-ty mluvíš,“ vyrazil ze sebe Latexelf a začínal mít dojem, že nedávno zažil něco velmi podobného. Silnou vůle odtrhl pohled od medvědových očí a podíval se dolů. No jistě. Pravá přední tlapa bestie byla chycená v ošklivé železné pasti.

„Ano, mluvím ale to není důležité,“ řekl medvěd. „Nerad vás zdržuji, ale asi sám vidíte, že jsem se ocitl v poněkud nepříjemné situaci a...“

„Ne!“ vykřikl Latexelf a zašermoval medvědovi prstem před čumákem. „Ať už se tady děje cokoliv, začíná to působit dost podezřele a já nemám čas.“

„Obávám se, že nerozumím,“ řekl medvěd.

„Nemám čas ani na vysvětlování,“ odpověděl Latexelf. „Nejsem tady od zachraňování zvířátek, jsem tu od... na tom nesejde. Hodně štěstí.“

„Omlouvám se, že jsem obtěžoval,“ řekl medvěd smutně, ale to už Latexelf rázoval pryč.

Medvědi jsou silní, nakonec se z toho nějak dostane, pomyslel si a pustil ho z hlavy.

 

O něco později narazil na babku sbírající klestí na otop. Byla to vítaná změna, dokud...

„Jedeš, čerte!“ vykřikla babka zděšeně a pohrozila mu sukovicí.

„Nejedu a nejsem čert,“ odpověděl Latexelf.

„A co teda jsi, že tu lítáš nahatej po lese?“

„Nelítám,“ opravil ji Latexelf trpělivě. „A jsem... dobrý mládenec.“

„No, už jsem toho v životě viděla hodně, ale tohle ne,“ zabručela babka. „Ale když jsi dobrý mládenec, mohl bys pomoct stařence, viď?“ nadhodila a ukázala sukovicí na nůši plnou větviček a chvojí. „Možná taky naštípat dříví a nanosit vodu...“ dodala polohlasem. „Když mi pomůžeš, mládenečku, tak ti...“

„Huš, babo, mám důležité poslání!“ přerušil ji rázně. „Nemám čas štípat dříví a nosit vodu, tady jde div ne o život!“

Latexelf se otočil a šel dál.

Babka se chvíli dívala na jeho vzdalující se záda – a občas i kousek níž – povzdychla si a hodila poslední hrst větviček do nůše.

„... tak ti řeknu, jak se nepozorovaně dostat do čarodějova hradu,“ dokončila svou větu, pokrčila rameny a zmizela.

 

* * *

 

ČÁST ČTVRTÁ

 

 

hololatex-latexelf.jpg

 

 

STÁHNOUT WALLPAPER

 

 

Design: Kameko Epitaph & Hugo Holý

Foto: Marie Pracnová

Model: Golden

Makeup: Geen Pagliacci

Napsal: Grimlitz

 

 

 


SOUHLASÍM

Naše stránky používají cookies a podobné technologie, abychom vám mohli nabídnout co nejlepší uživatelskou zkušenost a obchodní sdělení šitá na míru. Dalším používáním našich stránek dáváte najevo, že s tímto souhlasíte.